Cukrkávalimonáda
13/10/2009
2:00hod
830,- + 110,-Kč
Zážitky, zážitky, zááážitky :-)

Croissant s máslem a džemem

 

Tagliatelle s kuřecím masem a špenátem

 

Palačinka se zmrzlinou

 

Horká čokoláda

 

Hruškový džus

Pórková polévka

 

Kuřecí steak na tymiánu

 

Švestkový koláč

 

Horká čokoláda se skořicí

 

Bezová limonáda


Témat tento týden bylo mnoho, mimo jiné i u obou vnímaný "generační posun", kdy se z našich otců stávají spíše (naše) děti…a vice versa…

Začala zima, tak jsem uprosil PTBho, abychom jeli autem. Během chvilky jsme driftovali první zatáčku a snad po 500 metrech v nepřehledné dopravní situaci začal PTB vylejzat s auta, aby vyčinil nemravovi, který v Dlouhé zabíral polovinu ze zbytku vozovky. Nebýt toho, že si zapomněl odpoutat bezpečností pás, takže málem vystoupil se sedačkou na zádech (ninja-želva-styl), mohl jsem reportovat první road-rage rvačku v historii UZEO.CZ. Takhle se potenciálnímu cíli fyzické inzultace povedlo zařadit první rychlostní stupeň a zmizet. A že teda pelášil! Pak už to byla jen nuda, tj. dojeli jsme na Malostranské náměstí, radlicí rozhrnuli pár stád turistů a za moment jsme naproti Maltézským rytířům vstupovali do útulné a překvapivě malé restauračky trojslovného názvu.


O Cukrkavalimonada mi H2 týden pěl a vyprávěl historky o místních štamgastech. A tak jsme se tam vypravili. Zvenku vcelku nenápadný podnik mě ohromil již při vstupu. Epesní trámový strop s lustříčkem. Na míru dělaný dřevěný pult. A mega dlouhá černá tabule popsaná křídou. Pro vše toto mám slabost, takže i kdyby vlastně nic nevařili, tak odcházím jen z toho pohledu vnitřně uspokojen.
Dva velké stoly, pět menších. U velkých seděla skupinka německy hovořících businessmanů. Dva malé byly sraženy a okupovala je skupinka francouzské omladiny.  U dalšího seděl evidentně cizozemec. Předposlední měl cedulku Reserve (a můj pokus se tam usadit, mi zpětně příjde zcela troufalý). Zbyl na nás poslední stolek u okna s výhledem do ulice, ve které stál starší RollsRoyce hned vedle atypického vchodu do kostela. Nejenom s ohledem na osazenstvo podniku jsem měl nejednou pocit, že tohle přeci nemůže být v Praze, ale že sedím v nějaké kavárně ve Francii nebo Anglii. A do toho to příjemné teplo, které vycházelo z topení za dřevěnou lavicí, na které jsem seděl.
Podnik si říkal o to, abychom navrátili UZEU ten správný status, kdy se nejí v rychlosti jen jedno jídlo, ale začíná se pěkně předkrmem a končí dezertem. Pórkovou polévku jsem na rozdíl od H2 vynechal a dal si croissant s džemem a máslem.  Jako hlavní chod jsem zvolil bezchybné tagliatelle s kuřecím masem a špenátem.
Někdy v tu dobu se v podniku objevil krapet zavalitý muž - v 3/4 kalhotách, podkolenkách, kšandách, s modrým motýlkem řádu mašlovítého doplněného přiměřeně velkým kapesníkem v kapsičce saka - a zcela automaticky zasedl ke stolu s rezervací a začal popíjet, jíst, debatovat s příchozími a přijímat jako král audience, sem tam vyřídil nějaký telefonát a jednou dokonce diktoval někomu nějaký dopis do Černínského paláce. A došlo i na to, co jsem si myslel, že si H2 vymýšlí. Debatu vedl souběžně v několika jazycích. Tématem byla například - typicky šlechtická - Big Pardubická.
Po hlavním chodu, chtíc ještě pozorovat daného Sir-a, jsme si dali dvojitý dezert. Neskutečně "hustou" horkou čokoládu, kterou jsem střídal s palačinkou se zmzrlinou.
Po téměř dvou hodinách, kdy jsme si byli jisti, že jednak se do nás víc nevejde a druhak že už spokojenější být nemůžeme, jsme se rozhodli vyždímat H2 peněženku na spropitném, které si podnik rozhodně zasloužil.

Epesnost bez debat a kompromisů. Už dlouho jsem s takovou radostí nedával pět hvězd. Jako rejža dnešního sedánku jsem na to ve skrytu duše pyšnej. Doporučil mi to známý jako podnik, kam chodí malostranská šlechta. Tudíž místo jako pro nás dělané. Interiér malý, ale do detailů vymazlený. Jídlo skvělé, chutné, nazdobené, prostě EPESNÍ. Obsluha nevtíravá a příjemná, švestkový koláč famózní a horká čokoláda z rozpuštěných tabulek čokolády. Co víc si přát? Snad jen domácí bezovou limonádu s citrónem a čerstvou mátou – a tu oni samozřejmě mají, takže prostě perfektní!


Pět hvězdiček a titul NEJLEPŠÍ MALÝ PODNIK ROKU. A co že ještě není konec roku. Nic lepšího v Praze určitě není..a jestli je, tak to nestihnu projít. Hodlám tu trávit co nejvíc času. A jednou třeba získám také svůj trůn a budu zde debatovat s Medou o kultuře, s Václavem o ekonomice, s Karlem o módě, Santiagem o architektuře a s kýmkoliv dalším o čemkoliv jiném.

Chápu místní šlechtice a restituenty, že tu tráví čas. Ostatně sám jsem byl nedávno, jako absolvent letu balónem, povýšen do šlechtického stavu (zovu se tedy kníže Jan z Tetína!), takže jsem se tu cítil jako doma. I plebejec PTB byl nadmíru spokojen, takže abych na vás běžné smrtelníky nekoukal zhora – cukrkávalimonáda je epesní podnik pro příslušníky všech kast, bez rozdílu vyznání či barvy pleti ;)

Cukrkávalimonáda zvenku
Cukr káva limonáda - jídelní lístek
Interiér CKL
Epesní strop
Interiér
Výhled z okna
Pohled do jídelního lístku
Croissant
Polévka
Bezová limonáda
Tagliatelle s kuřecím masem a špenátem
Kuřecí steak
Hustá horká čokoláda
Palačinka se zmrzlinou
Švestkový koláč
Sir
A je tu finále..