Louis Armstrong
08/12/2009
2:15hod
pár set
Kuřecí vývar "Louis ARMSTRONG"
Vepřové medailonky "Bílé paní"
Palačinky se zmrzlinou
Mirinda
Kuřecí vývar „Louis Armstrong“
Panenka v pikantní krustě (hořčice, grilovací směs. steak. koření) a krokety
Borůvky se šlehačkou
Černý čaj s citronem
Měsíc utekl jak voda a my se s H2 nedostali k pořádnému UZEU. Cestou na oběd jsme tedy probrali "co měsíc dal a vzal" a zjistili, že jsme ho prožili velice podobně.
Není nic horšího, než psát recenze na UZEO s odstupem několika týdnů. Ukáže se, jak chatrné mé vzpomínky jsou, jak mizerná je paměť a jak málo vnímám. Vzpomínám jen, že se ta stylovější polovina UZEO týmu blejskla brilantním parkovacím manévrem na pražských Vinohradech. V lítém mrazu jsem nekolegiálně zamířil do hospody a nechal řidiče vybrakovat bankomat. Pak už si pamatuju jen, že mně rejža vyslýchal, co plánuju s firmou na další rok. Víc nic, takže tematicky je zápis víc než chudý.
Louis Amstrong má dva podniky na Vinohradech a já se tento týden rozhodl vytáhnout H2 do jednoho z nich. Oba dva mají podobný "genius loci", který trošku připomíná Charleston z posledního UZEA. USA, třicátá léta, v českém provedení: sklepní restaurace se ziliónem omšelých zbytečností rozprostřených všude kolem Vás, které mají "zabít čas" při čekání jídla mimo denní nabídku.
Snad dvě kila vážící jídelní lístek obsahoval opět více jak desítku listů s nepřeberným množstvím jídel. Kdyby napsali "Máme všechno maso a všechny ingredience. Navymýšlejte si co chcete, my to uděláme", ušetřili by alespoň hodně papíru.
Číšník, který vypadal jako Přemysl Antony, na nás v jednu chvíli zcela zapomněl, takže jídlo chodilo v nepřiměřeně dlouhých intervalech.
Polévka chutnala lépe než vypadala,
"Bílá paní" nevybočila z průměru.
Po téměř dvou hodinách jsme se rozhodli dát ještě dezert, který servírují, stejně jako před pěti lety, na plechových talířích.
Interér poměrně nuda, sklepní projevu větší kreativy-leč labyrint dostatečný na to, abych se v něm zamotal. Jak jsem psal už minule, je to takové moje malé hobby. Dobře živený číšník, jehož bříško přetékalo přes sotva držící pásek, byl uctivý, ale jinak na nás během oběda asi dvakrát zapomněli – takže jsme většinu UZEa pročekali. Jídlo bylo relativně dobré a jako moučník jsem, na počest Louisovi, pojedl borůvky (slovensky čučorietky) se šlehačkou. A měl by si toho vážit, protože po většinu času považuji mléčné výrobky za zlo.
Píšu to s více jak dvoutýdenním odstupem a jediné, co si z podniku pamatuji je ten dav 17ti postarších (tipuju) účetních, kterým vedení v podniku uspořádalo vánoční oběd a každá měla limit 300 Kč a slavná věta vedoucí skupiny: "A děvčata, vše nad třistakorun si hradíme samy".
A to je dost málo, proto dávám dvě hvězdy.
