AROMI - Enoteca Con Cucina - Úterní zážitkově-epesní obídky

Aromi - Enoteca Con Cucina

http://www.aromi.cz/

26/06/2009

2:15hod

940,- + 110,-Kč

Penne w chicken

Semifreddo di Mandorle con salsa di cioccolato e schiuma di mele (Mandlové semifredo s čokoládovou omáčkou a jablečnou pěnou)

2x pomerančový bio džus

1/2 San Pellegrino

Lunch Pasta - Penne allio olio, rukola, tuna

Malinový sorbet - dos kopečkos

2x pomerančový bio džus (s citrónem a ledem)

1/2 San Pellegrino

Byl jsem včera brutálně vykraden. Takže nehledě na H2kovu možnost volby tématu jsme řešili můj "zážitek". Pod vlivem událostí jsem drobně názorově "zoranžověl" a tak po zbytek oběda jsme řešili makroekonomické otázky, vliv rovné daně na společnost etc ;-)

Čórka v PTB Mansion a výčet ukradených statků, Patrikova robin-hoodovská teorie ovlivněna zážitkem na zpustlé policejní stanici, rozdíl mezi sorbetem a zmrzlinou, pojídání plodů moře co mají několikrát více očí a nohou než průměrný obyvatel ranče genetického inženýrství a další povídačky.

Výběr Aromi byl podnícem nejedním doporučení "naší" Báry ..a tentokrát jsme udělali velmi dobře. Podnik je zvenku značně nenápadný, vypadá jako každý druhá vinohradská restaurace. Uvnitř na člověka dýchne duch pravé přímořské Itálie. Rozložení stolů, výzdoba, barový stolek - vše zvládnuto zcela dokonale.

Jídelní lístek je plný "přímořské Itálie", takže žádné pizzy, tiramisu, nebo špaget na tisíc a jeden způsobů tam nenajdete. Což byl pro nás oba (pro mě více) trošku problém, ale obsluha byla více jak střícná a na přání mi bylo uvařeno "mimo menu" ;-).

Výběr dezertu byl taky takovou "losáží" (od slova "vylosovat") a tak jsem vzal něco co znělo jako jméno nějakého p*rnoherce (ok..tuhle větu musím přepsat do něco stravitelnějšího mainstreamem a nědělat tu ze sebe blbce ;-). Oříškové semifreddo bylo luxusní a jablečná pěna - vyrobena nějakou kosmickou technologíí - přímo uberluxusní.

Aromi byla vhodná volba a to jsem ještě ZDALEKA netušil, jak moc trefně jsem to dneska vybral. Po spanilé jízdě PTBýho vehiklem jsme vypadli v Mánesovce a bezpečně identifikovali ten správný roh. Už po cestě jsme řešili vykradení bytu, finesy zámečníka i přístup policie. Původně jsem měl jako téma vymyslet co nejvíce konspiračních teorií o tom, kdo ten byt vykradl - měl jsem v záloze verzi komanda vyslaného z Redmontu (ukradli totiž skoro vše od Apple, co v bytě bylo...dokonce i s kabely!) a pár dalších "slušných" detektivních závěrů, ale ani jako rejža dne jsem neměl šanci. Hned v zápětí jsem byl konfrontován s neo-bayerovou teorií přesunu bohatství pomocí daňového zatížení obyvatelstva v zájmu zvyšování průměrné životní úrovně. Teď nevím, jestli je to díky včerejšímu šoku ze zásahu do osobního majetku, nebo se to usadí, ale v každém případě to pro mne bylo překvapení dne. A ta slibovaná paralela jen heslovitě: Paroubek@Kempinski vs. PTBzLoxley@Aromi ;) Mezitím jsme samozřejmě tápali v jídelním lístku a uvědomovali si, že pro plné "užití si" restaurantu Aromi nám chybí nezbytné znalosti kulinářských specialit a také žaludek připravený přijmout lecjaké hlavonožce a jinou havět. Ani jedno jsme neměli a příště slibuji, že se poradím s nějakým odborníkem. A KONEČNĚ k jídlu: moje penne nebyly špatné, jen rukoly byl zbytečně velký trs a čerstvý ostružinový sorbet neurazil. Ovšem příště to nebude žádné denní menu...ale nějaká specialita páně Hasmana minimálně o třech chodech!

Velice zajímavej podnik, kterej pokud milujete mořskou havěť (což já ne) si zaslouží ještě o půl hvězdičky navíc!

Mohu vřele doporučit, jen pro docenění je zapotřebí být na vyšší než průměrné konzumní úrovni. Jinak je to jako jít na film Federica Felliniho v originálu se slovníkem v ruce ;-)

První podnik, který byl vyloženě "o třídu výš", než všechny, které jsme doposud navštívili. Tady vám fakt nestačí přijít, usmívat se a něco vybrat z jídelního lístku. Představte si rodinnou italskou restauraci, kde dělají ta nejvybranější jídla, s obsluhou i majitelem se znáte osobně a chodíte tam léta s rodinou a přáteli. Takhle tam k vám přistupují, radí vám denní speciality, nabízejí čerstvé ryby, krouží kolem stolu a semtam něco nastrouhají a tutam něco dochutí...většinu toho, co nosili strávníkům u ostatních stolů jsme, naše hanba, nebyli s to identifikovat. Zpětně mám pocit, že to byly lanýže, nějaké megakrevety...ktere mne svými dlouhými "vousy" skoro šimraly na předloktí a kdovícoještě. Až nastudujeme italskou kuchyni, tak se vrátíme.