ALDENTE - Trattoria Italiana
30/06/2009
1:45hod
1080,- + 120,-Kč
Sklenka sektu na uvítanou
Prosciutto Cotto pizza
Tiramisu
jablečný džus
1/2 San Pellegrino
Sklenka sektu na uvítanou
Mozzarella s rajčaty a rukolou
Agnatolli s rágu alla bolognésse
1/2 San Pellegrino
Když o tom tak zpětně přemýšlím, tak H2 mi dnes předvedl to co jsem mu sehrál já v Albiu. Cestou do podniku mi definoval různé typy lidí a vozy k nim. Takže jsem se mimo jiné dozvěděl, že ke mě nejde BMW X6, že jsem spíš typ pro (hranatej a uber-drahej) Mercedes Benz G ( - s čímž nemohu souhlasit). Zpět se H2, kterej byl tentokrát slušně rozjetej, pustil do kritiky dvoumetrového vyholeného nabušence vystupujícího z Caddillac Escalade s cedulkou invalidy a jeho kamarádíčka, fyzicky stejně stavěného s žabkama na nohou, "bávem před podnikem" a přebarvenou "štětkou" vedle sebe. Vše završil kritikou všech majitelů Range Roverů, kteří mají R2 pouze jako symbol společenského statusu ;-)
Asi jsme byli natolik unešení epesností místa, že jsme nic blahého pro lidstvo tentokrát nediskutovali. Bavili jsme se prostředím, chováním obsluhy i hostů a pouštěli jsme si představivost na špacír – a vzpomínali na italská slovíčka a filmy s italskou tématikou. Za všechny jmenujme „Slunce, seno, erotika“ nebo „Maléry pana účetního“ (fenomenální Hugo Fantozzi) - zima nečekat na itala, mafie,špagety, černý knír..
JInak s těma RangeRoverama to je výmysl, ale byl jsem překvapenej, kolik jich v centru parkuje. Samozřejmě žádnej tak pěknej, jako ten jeden, že ano :) A že bych řekl slovo "štětka"? To snad ne...ale říkal jsem něco o silikonovejch prsou a vysolárkované pleti a těžkém údělu lidí, kteří zbohatli rychleji, než na to stihli vnitřně dozrát. Vzniká z toho pak rozpačitý mix opulentnosti a prvoplánového materiálního exhibicionismu.
Rozhodl jsem se zůstat trojuhelníkové výšeči a vybral tentokrát epesní trattorii Aldante. U vchodu nás přivítala žena (H2 žil chvilku v domění, že se jedná o muže) s rty, které by ji záviděl i Mick Jagger.
Po uzasení jsme byli pohoštěni sklenkou sektu a byla nám doporučena "nejlepší" mozzarrella ve městě k předkrmu, kterou H2 jako pozvaný samozřejmě nepohrdl.
Popisovat "šunkovou" pizzu nemá smysl, protože o ní to rozhodně v Aldente není..resp. to na ní nestojí. Celej podnik má totiž uber-gigantické genius loci, ze všeho - od prostírání až po výzdobu - dýchá pravá "suchozemská" Itálie.
Ať už kolem vás poletuje český "Mick" nebo italský padré - rozhazující rukama, v nažehlené košili a kravatě s gigantickým uzlem, vše je nenucené a velmi příjemné. Decentní "talianská" hudba, výhled na giga-šunku, těstovinová mašlička, která je součástí vázání ubrousku, přehršel autentické výzdoby.
„Epesní, zážitkové, autentické“ (Jan Hájek, Zážitky.cz). No, prostě a jednoduše – PTB špatně pochopil mou narážku na FB a vybral restauraci, která se podobala jménem spojení „al-dente“ a vybral tuto skvělou italskou restauraci, ve které jsem se bavil od začátku do konce. Prostředí je skvělé a ač hranicí s přeplácaností, tak je ještě stále v normě. (Kupodivu neruší ani gigantický obraz se svatým motivem vévodící hornímu patru!) Od vstupu do restaurace, italského pozdravu a „welcome drinku“ ve formě šampaňského jsme si to užívali. Rady servírek bylo radno následovat, byly příjemné, ale ne vlezlé a díky skupině italských strávníků jsme byli konfrontováni s italským stylem stravování a komunikace. To vše dělá z místa třetí v pořadí s pěti hvězdami. Oprávněně!
Předkrmem jsem sledoval rady slečny-či-paní servírky a dal si podle ní „nejlepší mozzarelu, která se dá v ČR koupit“. Na její jméno si nevzpomenu, ale byla to fakt ta nejlepší mozzarella, kterou jsem kdy měl. K mému překvapení mi ji přinesli „celou“ s rajčaty, rukolou a další zelení. Byla famózní a PýBý o hodně přišel, když tvrdil, že mu nešmakuje. Doslova se rozpadala a prakticky celá byla měkká a rozpadající se smetanová dobrota. TOHLE chci ještě někdy ochutnat, takže sem jdu určitě znova. Zcela nadšen a gourmetsky ukojen jsem si počkal na druhý chod...tagliatelle ala bolognese. To byla již klasika...tady se nedá moc zkazit, ale ani vylepšit, takže po předkrmu jsem se dojedl. Dezertu jsem odolal a odcházel z restaurace najeden do polosyta – ale klasicky bez knížky a sešitu. Naštěstí mi ho slečna-či-paní servírka ukryla a když jsem se po dvou hodinách vrátil, hned věděla, která bije. Prý za náma běžela, ale už nás nestihla ;)
Rozhodně pětihvěždičkový podnik! Jsem neobjektivní, takže nedovedu posoudit jestli bych dal 5 hvězdiček i bez H2, popisujícího dění u vedlejšího stolu, kde sedělo 8 italů a H2 provedl na začátku opět selekci spolustrávníků na jednolitvé "hráče", vč. brutálně opáleného kápa (typu Berlusconi), který po celou dobu rozdával pokyny (dle H2 k eliminaci), jeho syna, který (dle H2) má převzít žezlo famílie a poskoka, který po většinu doby v pokleku poslouchal rozkazy kápa....
Shodli jsme se, že posledními dvěmi UZEI jsme posunuli laťku hoooodně vysoko. Těším se na příští úterý.
