Restaurace Botel Matylda
27/10/2009
1:45hod
753,- + 47,-Kč
Kachní prsa s plátky hrušky marinované v Drambuie
Broskvový džus
Špagety s česnekem, chilli a olivovým olejem
Spiendino di pangosia
Canada Dry
Toto je první UZEO recenze restaurace s "hudební vložkou"! Pro ten správný zážitek doporučuji při čtení levého sloupce poslouchat tuto skladbu, pro pravý o 30 let mladší verzi. A k fotkám tuto.
Stejný "teaser" jsem chtěl pustit cestou na oběd H2ce, bohužel iPhone trošku "štrajkoval", takže o tom, že jdeme do podniku jménem Matylda se dozveděl až ve chvíli, kdy jsme po půlhodinové zig-zag tůře scházeli na molo u Mánesa. Ano k molu, jiná cesta k botelu a restauraci Matylda není :-)
V úterý se vyčasilo, tak mne vzal PTB na půlhodinovou procházku po Praze a dovlekl mne až do míst, kde jsem prožil většinu svého života (a pěšky bych tak daleko nikdy nešel!) a zakotvili jsme v bárce lany upotané po Jiráskovým mostem. Po cestě jsem většinou Patjovi rekapituloval své příspěvky na FB za poslední dva dny - tj. článek o kung-fu masterovi a scénku, kdy Wimmer učí Karla Černocha hrát na housle . S oběma příspěvky se dovedu svým způsobem ztotožnit ;) Při jídle jsme debatovali, jak drahé by asi bylo mít na takovéhle lodi kancelář a kde všude bychom kotvili. PTB namachrovaný z jachty od Onassise reagoval na mé plány přeplout ocean pohrdlivý komentářem - že by se mi prej loď rozlámala. No kdo ví :)
Vchod do botelu lemoval mega-ale-mega sud, u kterého si H2 "musel" zapózovat, a několik dýní, předznamanevajíc přicházející halloween. Restaurace zabírá horní palubu, v podpalubí je několik pokojů k přespání. U většiny stolů s výhledem na řeku se skýtá epesní výhled na Hrad a protější nábřeží lemované zbarveným stromořadím.
Interiér evidentně prošel značně důkladnou, vkusnou, kvalitně odvedenou, ne levnou a promyšlenou rekonstrukcí.
Naproti tomu je jídelní lístek "rozháraný". Chvíli má člověk pocit, že kouká do jídeláku nějaké pizzerie ..otočí list a je v lepší restauraci. A přitom furt sedí na říční lodi. A při pohledu z okna pozoruje kajakáře, který vypadá, že neví, kde je a kam by jel.
Asi díky vytaženému fotoaparátu a dokumentování kdejakého detailu jsme si v mžiku zasloužili drobný předkrm - ve formě nano-rostbeefku - jako pozornost podniku. Milé, ale jak je známo, my jsme neúplatní.
Co říci k jídlu. Vizuální stránka pokrmu převyšovala chuťovou či energetickou hodnotu. Hezky se to fotilo, ale znova bych si to už nedal a z podniku jsem odcházel napůl hladovej. Ano, uznávám, chybí mi špetka gastronomické snobárnosti, takže bohužel nemohu docenit veškerých kvalit.
Lokalita skvělá (výhled na Hradčany, krásné domy na nábřeží incl. Ginger a Fred), loď skvěle zařízená a zrekonstruovaná a sud před vchodem hodný Diogena. Uvnitř jsem se hrnul do boxu lemovaného lavicemi z masívního dřeva, ale rejža Patja rozhodl, že se posadíme do špice lodi na stolek hodný tak na romantickou večeři s žádostí o ruku. Trochu jsem protestoval (číšníka jsem jednoznačně pobavil), ale holt rejža má vždycky pravdu, tak jsem holt dřepl k nanostolku, kterýžto měl ale výhled na Hradčany - teda já k nim seděl zády, ale rejža se mohl kochat. V jednu chvilku kolem lodi jezdil týpek na kajaku, čímž nám umožnil zapřést debatu na témata různých životních stylů a reality. Obsluha byla akurátní, jídlo dobré, ryba s vanilkovou bramborovou kaší chutnala jako ryba s bramborovou kaší, do které přidali vanilkový cukr. Takže víceméně spokojenost.
Ale pevně věřím, že se nikdo nenechá demotivovat posledním odstavcem. Restaurace stojí za návštěvu. Ať už kvůli epesním interiérům, výhledu či kuchyni (pokud nejste burani). Bohužel, hlasovací možnosti UZEA jsou v tuto chvíli omezené, půlhvěždičky dávat nemohu, H2 dal čtyři, takže já pro vybalancování dám jen tři. I když si to zaslouží možná i čtyři, ale to by nesměli do éteru pouštět z CD hity 80tých let, vč. bizarní melodie ala Dallas (nebo Dynastie?), ale vzhledem k prostředí a období spíše toho Toma Waitse.
