Restaurace Charleston
06/11/2009
1:15hod
pár set korun
Spaghetti all punto
Jablečný džus
Kuřecí prsíčka špikovaná anglickou slaninou a bylinkami zalévané pikantní vinnou omáčkou s kousky pomeranče a mandlemi, americké brambory
Malé pivo
Potřeboval jsem před cestou na Slovensko přezout gumy u mého korejského "supersportu", jinak to vypadalo, že by nejela moje kolegyně, a tu já potřeboval, páč mi týden předtím ukradli autorádio a někdo mě musel bavit cestou "do cudziny" (jestli si tohle přečte, tak asi budu mít utrum s koblihama :-D). Takže H2 vybral v okolí podnik.
Tentokrát byl výběr knajpy na mně. Zvolil jsem strategicky Karlín – je to blízko z kanclu a také tam jel Patja vyměnit gumy na svém voze. Začali jsme tedy jízdou do pneuservisu, kde jsem zjistil, že jsou i lidé, co vědí o autech méně než já…a odtamtud, po troše bloudění (taková moje záliba) jsme se přiblížili k Charlestonu. Zvenku vypadá dost nevábně, ostatně také co byste od Karlínské hospody očekávali, že ano. Uvnitř ale o stupeň lépe. Svého práva dotazování jsem (již poněkolikáté) dostatečně nevyužil a mám pocit, že jsme se bavili o něčem natolik nezajímavém, že mi to neutkvělo v paměti. Patja si bude pamatovat určitě lépe, má na to vyvinutý šestý smysl.
Podnik, který se honosí půltuctem Mauerových grand restaurant vyznamenání. Bud' Mauerovy nálepky se dají někde koupit na burze sběratelů všehomožného, nebo pan Mauer má nízký standard. Jinak to nevidím. Interiér je vcelku i zajímavý, bohužel část určená pro strávníky se tísní v jedné místonosti přeplněné malými kulatými stoly. Jídelní lístek je jednak špatně čitelný a zároveň i nečtivý. Má více jak patnáct stránek se stovkama jídel. A tak, když mě na páté stránce zaujala informace o půlkilové porci těstovin, rozhodl jsem se otestovat, zda to "dám". "Dal jsem", ale jen kvůli tomu, že do té váhy připočítali asi i příbory, mísu a co já vím co vše, aby dostali těch 500 gramů.
Na dezert nezbyl čas, páč volali z pneuservisu, že mám přezuto.
Celý interiér je dělaný ala třicátá léta. Sklepní prostory působí trochu stísněně a bizarně zároveň. Menu je tištěno na dobových pokladech, přes které se komplikovaně čte (anebo forma přehlušuje obsah), ale nakonec jsme si z desítek jídel vybrali. Při cestě na záchod si mne dvě příchozí dámy spletly s číšníkem. Byl jsem překvapivě duchapřítomný a ukázal jsem jim cestu.
Majiteli podniku patří v okruhu pětisetmetrů další 4 restaurace. Pokud bude nejhůř, navštívíme někdy další z nich. A doufám, že si zaslouží více jak dvě hvězdy pro Charleston.
