Grilovaný steak z nějaké houby, pohankové placky, vařená a syrová zelenina

 

Hruškový a jablečný biodžus

kultury a subkultury, Mr. PTB a jeho světonázory, vajíčka a Paroubek

Výběr této restaurace měl být finesou kombinující víkendovou paralelu, můj rozpolcený vztah ke zdravé výživě a praktický přínos mému zažívacímu ústrojí. Dopadlo to ovšem jinak. Už po cestě se PB zděsil, neb dle světové strany a lišejníku na sloupu veřejného osvětlení  vytušil, že naše kroky směrují do biorestaurace Albio. Po vstupu jsme zjistili, že restaurace už nezabírá celou plochu, jako před X lety, ale okupuje jen “koutek” vlevo od dveří. Budiž – šafránu je také nemnoho. Na všech pěti stolech nikdo neseděl, tak jsem se nejprve pokusil zabrat ten v okně, ale hned poté jsem si uvědomil, že pokud bych si tam sedl, od ramen výše by mé tělo vězelo v zavěšené popínavé rostlině. Sedli jsme si tudíž jinam a čekali na příchod číšníka. Za moment se nehlučně přiblížil vysoký hubený muž (typ mnich) v moira tričku s dlouhým rukávem a slabým hláskem nás přivítal. A to byl začátek. Přinesl nám menu, na kterém bylo jedno jídlo! V tu chvíli jsem zakolísal ve své víře ve vhodně zvolený podnik a zavelel jsem na ústup. JENŽE – po cestě mi za prvě začalo mrzet, že jsem nevydržel a za druhé to PB podpořil svým komentářem o “vysrabení”, tak jsem ho vzal za slovo a vrátili jsme se! ;) Submisivní obsluhu jsme se pokusili nalomit, zdali nemají v nabídce nic jiného a po chvíli jsme slavili PRVNÍ ÚSPĚCH. Dostali jsme menu s papíry v závěsných deskách s komentářem “tak kuchař říkal, že by asi všechno mohlo být, ale ať si vyberete a já vám pak přijdu říct, jestli to bude, ale bude to asi trvat tak 20 minut a taky prej ty špagety budou trvat ještě o 10 minut déle...”. PB si samozřejmě špagety objednal a já, místo zamýšlených zapečených brambor sáhl po grilovaných houbách. K pití jsme ještě objednali biodžusy a zapředli hovor na téma kultury, subkultury, krysí národy atp...resp. já se ptal, PB odpovídal – tak jak se na řežisérováni dne sluší a patří. Můj džus byl ok, PBho džus vypadal jak vývar z černé řepy. Dobře mu tak – to ho číšník-asketa určitě zaslechl, jak z jeho vzhledu nadefinoval zbytek jeho universa se všemi detaily (incl. “...tohle koktání, to je přesně příznak těch, co nejedí maso. Protože v mase jsou látky, které tělo potřebuje a oni je nemají, takže pak takhle mumlaj.”). Po dobrých 40ti minutách přišlo jídlo. Vypadalo to dobře a relativně dobře to zprvu chutnalo (here comes the star!), ale houby byly trošku tužší....vařená mrkev sice posypaná nějakou bazalkou, ale jinak to jako mrkev nechutnalo....a ty pohankové bramboráky bylo snad jediné, co na talíři evokovalo jídlo, tak jak ho známe. Většinu jsem toho nechal...a ve zbytku diskuse ujídal PBmu špagety, které mi poměrně chutnaly – na můj rozdivočelý žaludek byly doslova balzámem, neb byly víceméně bez barvy, chuti a zápachu. Po dvou džusech a více než 2 hodinách strávených v útrobách biomísta jsme se sebrali a odešli. Nemluvě o tom, že se číšník třeba 30 minut neukázal...nebo jen proplul kolem jako éterická bytost z legend, aniž bych ho, sedíc zády do prostoru, zaregistroval.

No jak to říct jedním slovem. Tohle se nepovedlo. Francouzi na to mají takový ten blbě se čtoucí ale fonetický vděčný termín “Faux Pas”. Přesto JE TŘEBA v rámci našeho osvětového projektu navštívit i místa nižší svítivosti a podat o nich pravdivou reportáž. No a holt jednou je to vždy poprvé...:)