MURGH SHORBA
Kuřecí vývar ochucený kořením a bylinkami
NÁN
Placka z kynutého těsta z bílé mouky s řeckým senem pečená v tandúru
SHAHJEHANI BIRIYANI (jehněčí)
Jehněčí biryani - pochoutka z Basmati rýže … oblíbená vládcem Šáhdžahánem, jenž nechal vystavět slavný Taj Mahal
Džus :-) ..pomerančový
RASA – E – KASHMIR
Jemně kořeněná jehněčí polévka s bylinkami
GOSHT KORMA (Badami)
Specialita Avadhských vládců – vykoštěné jehněčí v husté mandlové omáčce se šafránem
NAMASTE indické pivo 0,33 l
Někteří začínají moudrem nějakého myslitele. Začal bych taky, kdybych býval více četl, více si pamatoval nebo alespoň měl teď čas a chuť nějaké vygůglovat. Jiným zbývá začít slovy: Znáte to..
Znáte to, jsou chvíle, kdy se něco blíží a někdo musí udělat první krok. A dost často - pokud to chcete ovlivnit - je dobré, když ho uděláte sami.
Například, když H2-ce doporučíte tu The Darjeeling Limited
(vč. úvodní nano-filmu s židovkou Nat. Portmanovic), tu mega-dokonalý The Fall či zcela nechápajíc koukáte mnohokrát na videa jako Crazy Indian Video, Saucy Song, Indian Nipple Song, May He Poop či Chiranjeevi Song, tak musí přijít chvíle, kdy třeba H2ku napadne jít do indické restaurace.
A přesně tehdy - pokud jste jako já přízvnivec spíše "euro-atlantického" způsobu stravování - je zapotřebí zakročit, předběhnout a pozvat ho do indické restaurace.
Cestu do restaurace jsem neslušně protelefonoval a nestihl tak vnímat krásu zasněženého Staromáku. Naše diskuse podbarvená indickým popem se točila hlavně kolem Indie, filmech z indického prostředí a pak obecně o cestování. Jako někdo, kdo viděl Milionáře z chatrče, The Darjeeling Limited a Da Bole Hadippa jsem velkým fandou cesty do Indie. Patrik mne nedávno překvapil tím, že by tam taky jel. Patrik?! Cože?!?! A na důkaz určitě sáhl po této restauraci…ačkoliv skutečné důvody popíše určitě barvitě ve svém sloupku sám.
A tak když se v e-mailu objevila poptávka z daného podniku - kdybych byl býval věříčí napsal bych "boží znamení" - bral jsem to jako výzvu, prošel web a bylo vybráno.
Kousek od Staromáku - v goticko-renesančním paláci, ale to uvnitř je decetně přetransformováno do "indického stylu" - se
nachází vcelku rozsáhlý podnik s personálem přímo z Indie, nesnažícím se mluvit česky, ba co víc i angličtinu brutálně (TM) komolící. V jednu chvíli - znajíc Buffalax - jsem se domníval, že dokonce číšník přešel do místního nářečí a tak jsem jen přikyvoval, jakože vím co povídá.
Jídelní lístek skýtá stovky bizarně znějících pokrmů, a tak alespoň já volil podle originality popisu, takže když se v jenom popisku objevilo jméno vládce Šáhdžahána, bylo vybráno.
V tu chvíli jsem netušil, že výsledkem této volby bude něco ve stylu rizota s osmaženou cibulí a jakoby kousky salámu.
Přestože H2-ho výběr byl vizuálně atraktivnější, chuťově zajímavější, nemůžu si na biriyani stěžovat. Stejně jako na kuřecí vývar, který tomu předcházel.
Interiér naplněný indickým božstvem – celou dobu nás sledovala postava se sloní hlavou uždibujíc z misky plné kuliček a krysou u nohy (viz fotky) – číšnící Indové a celá restaurace jen pro nás. Sice nás nejdřív chtěli posadit ke kulatému stolu, kam si od zážitku z Imperialu zásadně nesedáme, a pak se přišli zeptat, jestli máme slevové kupóny (vypadáme jak ti co by se přišli najíst díky slevě?). Ve výběru jídla jsem šel opět cestou autentických etno-experimentů a po jehněčí polévce sáhl po jehněčím i v hlavním chodu. Obojí bylo fakt dobré. Polévka vypadala obyčejně, ale chutnala o dost lépe…a hlavní jídlo bylo doslova epesní – a ve srovnání s Patjovým „rizotem“ jsem měl o něco šťastnější ruku. Číšníci se svojí brutální (TM Lukáš) angličtinou se chodili ptát stylem „good?“ a nakonec se jeden z nich rozpovídal o krásách Indie a svém rodném městě. Neskromně můžu říct, že jsme oba nadprůměrní angličtináři, ale stejně jsme chytali jen fragmenty typu „bjutifl templz“, „kama-sůtra“, „čýp kántry“ případně „frendly pýpl“. Přesto mne zájmem dojal a nechal jsem si od něj napsat jméno města, které nám v záplavě HInglish zůstalo utajeno – takže vím, kam se nesmím zapomenout zajet mrknout, až s Patjou (checht) vyrazíme do Darjeeling expressu.
Jinak indické pivo vyráběné v německu mělo pivový základ s přísadou pěny do koupele (určitě jste si někdy omylem ve sprše koštli, takže víte jak to asi chutná) – jinými slovy, nič moč.
Zajímavý podnik, vřelý personál, chutné a netradiční jídlo. Dal bych i čtyři hvězdičky, kdyby nás hned na začátku nechtěli usadit u prvního (kulatého!) stolku, když po celou dobu jsme v podniku pro cca 100 strávníků byli sami. Takhle jenom tři.
ps: "Do tisícovky" se dva najedí. Jen tak-tak, ale dá se to. Stačí si vybrat jedno z mnohachodových menu do dva :-)
pps: další hvězdičku jsem byl ochoten přihodit, kdyby zahráli indický mega-ale-mega pop hit Tunak Tunak Tun. To by byl zážitek!