SportBar Vltavín
30/03/2010
2:15hod
cca 800,- Kč
Šampiónovou smrtící tajemství
(Rádoby) Orangina
..dále už radši nic :-)
Hovězí vývar z játrovými knedlíčky
Hlavní jídlo universální hospodské kvality
Palačinky
Malé pivo
Tak, tímto zavádím nóvum a tato recenze nedostane žádnou hvězdičku. Ne proto, že by měla dostat méně než jednu, ale spíš mi jaksi nestačí 2D škála a bylo by zapotřebí snad třetího nebo čtvrtého prostoru pro ohodnocení dnešního UZEA, které se budu snažit s měsíčním odstupem (a tudíž s větší než malou mírou nepřesnosti) shrnout.
Po delší době jsem se rozhodli uspořádat UZEO s VIPhostem a tentokrát nemohla padnout volba na nikoho méně důležitého než samotného LV :-) Ten, jako obvykle, krapet* řešil* kam že nás to pozve, aby byl dostatečně epesní a mi ho brutálně* nezprcali*, že nás zatáhal do nějaký zp*čený* putiky. Takže po pár desítkách zpráv v icq a dvou týdnech byl vybrán podnik v Holešovicích, nedaleko jeho pracoviště. Během oběda jsme zavzpomínali, trošku zahaluzili* a ve finále přišla na přetřes i Lukášova paměť na kody typu padmx :-)
Dnešní UZEO bylo po dlouhé době zase s VIP Hostem. Byl jím náš dlouholetý
kamarád, bývalý kolega z Exploreru a bývalý koloušek,
(spolu)cestovatel, linuxák, tantra masér a milovník rostlin z rodu solanacee (lilkovité) Lukáš Veselý :) Z
výběru podniku měl trému, ale nakonec nás vzal na místo, kde široko daleko
nejlépe vaří! Sportbar nás přívítal klasickou stojící cedulí do Ačka
avizující denní nabídku a myslím I zápas v nějakém kolektivním sportu, na
který se dá u piva dívat (a který ani jednoho z naší trojky nezajímá).
Telefonicky navigováni jsme vlezli dovnitř a urvali jeden z pětí stolů.
Jídelní lístek se hemžil jídly kreativní české kuchyně a take fotkami
karatistů. To jsme ještě netušili, že budeme mít čest I s jedním živým.
Bavili jsme se o klasických tématech, o kterých se bavíme, pokud se v této
sestavě sejdeme. Lukáš překvapoval Patju svou pamětí na URL ukrývající
objekty neutuchajícího obdivu a já jsem mám pocit jen tak pasivně
přitakával. PTB má lepší pamět, tak ti kdož prahnou po faktech, nechť si
prostudují vedlejší ostaveček.
No, co říci k podniku. Klasická česká hospoda, kam na business lunch určitě nezajdete. Ani to není podnik, kam vytáhnout svoji vyvolenou (tedy pokud neulítává na judu ..a v tom případě Vám hrozí, že před placením se vrhne na některého z místních borců :-D). Ale o podník dnes rozhodně nešlo, že ano.
A jaký podnik, taková obsluhu a nabídka. Takže paní hostinská nám nejednou vynadala, že si vymýšlíme a že si jako není jístá, jestli kuchař ještě bude dělat další řízek a jestli má marmeládu na palačinky apod. Bizarní byl i ten stůl pro čtyři, na který už dělalo problém umístit pití, jak byl zavalen množstvím letáků.
Apropo, měli k pití Oranginu, kterou nemají ani v některých francouzských resturacích v Praze. Ale - a teď to sdělím stylem Joe Bidena - Dámy a pánové, toto není Orangina jak ji znám já. Toto není Orangina, kterou jsem pil nesčetněkrát na Azurovém pobřeží. Dámy a pánové, jejich Orangina není Orangina, kterou já pil. Má jejich Orangina chuť pomeranče? Ne! Má jejich Orangina v sobě kousky pomeranče? Ne! Chcete jejich Oranginu? Ne! Nechtějte. Fuj. Zkazíte si představu o Orangine.
A co jídelní lístek? Rozhodně nezklamal. Pln kreativity. Smrtící dech, kapsičky dvakrát jinak, Myšákova kapsa, či Šampionovo smrtící tajemství. No nelákalo by Vás to ochutnat? Mne jo! Takže Šampionovo smrtící tajemství. A cože to bylo? Viz fotky níže.
Nejprve jeden poznatek, že snad polovinu stolu, u kterého jsme seděli zabíraly vedle klasického stojanu s kořením a oleji několikeré stojánky s nabídkou alkoholických I nealkoholických nápojů a moučníků. Bylo jich tam tolik, že jsme je museli s příchozími chody neustále přesouvat do jiných sektorů a dělat si tak místo na vlastní pokrmy či nápoje. Také jsme nebyli ušetřeni hovoru dvou seniorek od vedlejšího stolu, které se neupejpaly používat I jadrné české výrazy a s gustem byly schopny postěžovat si na libovolné téma (klasická zapšklost osob důchodového věku v zemích, kde panuje blahobyt). Jídlo tady bylo prostě dobré, takové, jako byste v podobném zařízení očekávali, ale to co mělo zážitkovou hodnotu byl spíš náš VIP host, podnik a pan karatista, který si přišel někdy mezi polévkou a hlavním chodem zacvičit. Nejdříve si relativně nenápadně prokulhal kolem výčepu, aby se za několik málo minut objevil za prosklenými dveřmi po naší levici, kde se začal rozcvičovat. Poté přešel na základní údery levou i pravou rukou, opakované se strojovou pravidelností snad stokrát (každou rukou!) a nakonec si dal svých x koleček kolem tělocvičny. Na fotkách ho ostatně uvidíte.
No, takže dnes bez hvězdiček. Místo toho zopakuji, že jsem rád opět viděl Lukáše a tehdá jim přál hezkou dovolenou na Madagaskaru (na kterou se hoši vypravili o pár dnů později. Tož, bon voyage, mistře!*
* slova označena hvězdičkou jsou ze slovníku LV :-)
Jen to svoje rejžovstí dostatečně nevyužil a nepoložil nám dvěma otázky záludné či na tělo. No možná nápověda pro všechny, kteří si věří natolik, že si dovedou představit sami sebe v roli naších "výajpý" hostů ;) Jo a milovníci bojových umění nechť si přihodí jednu hvězdičku navíc!
