Penne Al'Arrabbiatta
Smažený vepřový řízek s bramborovým salátem
Tiramisu
Pár džusíků
Tomatová polévka
Šafránové rizoto se zeleným chřestem a kuřecím masem
3x Cola s půlkou citronu
Náhoda, resp. slečna, která nám skřížila cestu, tomu chtěla, abychom se ocitli v tomto podniku. V podniku, do kterého se vchází výtahem. Výtahem, který vás vyveze sedm pater. A na sedmém patře Vás uvítá rozsáhlý prostor plný velkých květů v gigantických vázách, bílých stolů s křesly a stěny polepené Fornasettiho tapetami s tváří jeho fascinace. Fascinace jmenující se Lina Cavalieri, kterou Fornasetti zbožně miloval a svoji lásku vložil do více jak 500 jejích portrétů. Portrétů, které převážně maloval na talíře. A tyto talíře jsem se já rozhodl sbírat.
Ale zpět k podniku. V době našeho příchodu jsme tam byli sami a tak se u nás vystřídalo půltuctu číšníků, kdy každý z nich něco přinesl, odnesl, nalil, odebral skleničku, donesl další příbor.
Mezi jednotlivými chody jsem pořešil poštu a debata se točila víceméně kolem pracovních věcí a tak se oběd trošku protáhl a jeho druhá půlka se odehrávala na prosluněnné terase.
Těžko říct, Patrik do KogoDuplexu zamířil víceméně náhodou, takže jsme
začátek strávili tím, že jsme se dohadovali, jestli to je ten klub Duplex,
nebo nejni a diskuse byla stížena tím, že jsme tu ani jeden z nás v původním
Duplexu nebyli. U mě žádnej div, já jsem kluk z vesnice, ale že tu nebyl ani
dnešní rejža, který drží prst na tepu doby, to je alarmující. Bylo tu
doslova narváno, naštěstí po chvilce přišli ještě dva lidi, takže se nám
možná povedlo co do počtu srovnat síly s obsluhou. Patrik si nejdřív vyřešil
poštu, kde jsme zjistili skandální odhalení o tom, kam se chodí čas od času
najíst a pak náš zrak spočinul v menu. Prostor vypadá dost dobře, na fotkách
ještě líp, ale můj senzor snobismu svítil rudě. Ač tentokrát nebude moje
recenze s nádechem averze tak úplně fér.
Rozhodl jsem si po čase dopřát dva chody a tak jako první jsem si objednal Penne Al'Arrabbiatta, které byly oproti předchozí Kogo zkušenosti zcela epesní a epesní ostré. A taky jich bylo hodně, tak moc, že jsem radši čtvrtinu nechal, aby se do mně vešel řízek s bramborovým salátem, kterému nemůžu nic vytknout i když byl z "poledního menu".
Jako sladkou tečku jsem zvolil tiramisu s kakaovým práškem. Bohužel nechápu koho napadá dávat ho větší než malé množství, tohoto zcela suchého a sliznici drážtícího posypu. A tak po druhém soustu
se ozvala bránice a v tisícině vteřiny se vzednul obláček hnědého prášku, který stejně rychle spadnul na vše v okolí.
To ve mne zanechalo takový dojem, že nebýt fotek, nevzpomenu si co jsem měl. Rajčatová polévka byla dobrá, stejně tak šafránové rizoto- jen těch šparglů tam nemuselo bejt tolik. Moučník jsem si nedal. Spokojil jsem se s kakaem z Tiramisu, které Patja rozfoukal po stole. Do coly mi přinesli půlku citronu-a to se cení.
Fajn podnik s přijatelnými cenami, zajímavým výhledem a velice zdařilou výzdobou. Čtyři hvězdičky, už jen za Fornasettiho.
A pokud
šnupete koks, tak černo-zlaté záchody jsou pro to jak dělané a dejte si k této rezenci hvězdičku navíc :-)