Sushi restaurace Samurai
17/07/2009
2:30hod
2570,- + 100,-Kč
1/2 Gyu udon or soba
Horké nudle podávané s vařenou, jemně nakrájenou hovězí svíčkovou
Tonkatsu
Smažená vepřová kotleta s jemně nakrájeným zelím a zeleninovou omáčkou
2 kopečky zmrzliny
Voda, voda, fanta
1/2 Gyu udon or soba
Horké nudle podávané s vařenou, jemně nakrájenou hovězí svíčkovou
Ninja set
5 ks nigiri + 6 ks maki sushi
Terina z mléčné čokolády s jablečným chutney
voda, cola,kafe
Tradiční japonská polévka se zeleninou a kuřecím masem
Ninja set
5 ks nigiri + 6 ks maki sushi
Japonské tiramisu
Mattoni, kola, káva
Kárl pro toto UZEO byla téměr jasná volba.Kárl byl totiž třetí člen legendárního increbidletria, které mělo incredibletrioblog a a trioblogovalo, pořadalo výroční vyžírkovské zasedání v toho času legendárním Mrdotíně či mi udělalo uvítací výbor na letišti, kdy během pětihodinového zpozdění letu z Amstru blbli na letišti tak moc, že když jsem po druhé hodině ranní přistál společne s Nellou, tak už byla zfotodokumentovaná i nepublikovatelná fotka KFLho pozadí.
Kárl byl člověk mnoha přezdívek, schopností i neřestí (nejedno nejenom oko vzhlne při vzpomínce na jeho U-S kariéru). Kárl byl jedinec s plno virtuálními identami a půltuctem různých blogů.
Kárl byl kamarád, Kárl byl člověk, s kterým jsem se mega-brutálně pohádal. Kárl byl mnou zatracen. Kárl byl člověk, kterého jsem x-let neviděl a o to více (to "více" sem vkládám jen pro stylistickou sytost textu ;-) jsem se těšil ho vidět - staršího, prošedivělejšího, moudřejšího.....ale přes to vše stále toho něžně drsného a vtipného Čárlího :-)
Rejža a VIP v jedné osobě, KFL, téma prakticky nevytěžil a moc se neptal-leč o to více povídal. Rozšířil nám obzor v oblasti hodinek, osazenstva diskusního fóra hodinkového serveru, korporátních myček vozů a dalších oblastí. Lehce jsme zavzpomínali na staré časy v Exploreru a na akce, které jsme historicky absolvovali…hlavně expecting WYSIWYG.
Při čekání na psycho-biftek duo před Vinohradským divadlem jsem poslouchal rozlíceného Rusáka, jak řval do telefonu tak nahlas, že se otáčeli lidi až na IP Pavlova. Ne že by to mělo na pozdější, notně update/retro koncipovanou, konverzaci nějaký vliv. Jen mi to utkvělo v paměti. Během oběda se veškerý proud nesl kolem novinek, vzpomínek, hodinek a aut. Role VIP mi dávala jisté výsady, co se konverzace týče, ale setkání se známými mě natolik dojalo, že jsem se jen vezl a nic neřešil. Zmínili jsme brunátný zátah foukaného osmiválce v H2-ově R2, probrali jsme i Patjova Hájendáje a jeho brzdné techniky, stejně tak jako další záležitosti aktuálního dění, plus můj poslední přírůstek v chronorodince – hodinky na těžkou práci, sport a štípání dříví. Nevím proč, ale tahle věta vzbudila záchvat veselí ;). Tohle trio se neschází moc pravidelně, takže bylo o čem mluvit. Naposledy jsem se v téhle formaci sešli ... ehm ... 4 roky zpátky? Došlo i na společenská témata a diskuzi o sushi jako takovém, ale veskrze jsme dost vzpomínali. Řekl bych, že mi tenhle oběd připomněl, že už opravdu stárneme.
Dohodnutý sraz na Míraku mi vrtal hlavou pár dní, nakolik kousek od něj bydlím a proto jsem měl vytipovaných pár podniků, kde bychom mohli skončit. Bohužel (toho času, nyní si myslím spíše bohudík) došlo na moji předtuchu a skončili v mnou vždy obcházené Samurai restauraci, která se nachází v nehezké části Londýnské ulice. Interiér však velice mile překvapí. Část restaurace tvoří samostatné "kóje", kde se sedí po japonsku.
Kárl je ale také furt trošku (či možná teď ještě více) "konzervativní" slušně řečeno a proto jsme zůstali sedět v tmavém koutku na klasických židlíchy, kam nás usadili:-(
Můj názor na japonskou, či obecně asijskou kuchyni je znám, a proto nepřekvapí můj výběr - podle obrázku, na kterém jsem spatřil cosi co vypadalo (a následně i chutnalo) jako - řízek. Pokud to nebyl podvod a opravdu i v Japonsku dělají "řízky", tak jsem klidný a vím, čím se budu příští rok v Japonsku stravovat.
Během oběda jsme zavzpomínali na staré časy, zjistili co nového (a nepublikovatelného) u KFLho, rozšířili si obzory o hodinkách (Kárl má i jedny, které má určeny na sekání dříví za půlku ceny mého auta, druhé s vysílačkou, které vysílají nouzový signál x-dnů a plno dalších, o kterých bych se tu dalo zajisté slušně rozepsat), chvilkami na sebe jen koukali, abychom následně se přebíjeli v trialogu.
Restaurace je zastrčená a vnitřek překvapí rozměry i vybavením. Uvnitř najdete klasické „evropské“ stoly, ale i komůrky, kde se sedí na polštářích a stoluje nějakých 40cm nad podlahou. Je škoda, že jsme neprohloubili autenticitu zážitkového oběda v jedne z nich, ale rejža to měl pevně v rukou. Sushi restaurace a sushi jídlo pro mne bylo a je velkou neznámou. Rád jsem si tedy nechal poradit hostitelem a dal si příznačné „Ninja“ menu. Vyrůstal jsem s Michaelem Dudikoffem hrajíc Sabouteur I a II. Na ZX Spectrum, takže ninjové jsou mojí srdcovou záležitostí. S hůlkami jsem se na rozdíl od PTB nepral, ale zato jsem se pral s jídlem samotným. Tak nějak mi přijde, že s výjimkou zelené kuličky wasabi a růžovoučkých plátků zázvoru na talíři nebylo nic, co by mělo výraznější chuť. Kostka rýže se syrovou rybou, nebo kousek okurky zabalený v rýži a chaluze jsou ingredience, které samy o sobě chuť nemají a pokud si to člověk nevymáchá v sojovce (kterou nemusím), tak žuje pouhou hmotu. Naštěstí jsem nelenil a nigiri, či jak se těm kouskům říkalo, brzo pokryla vrstva wasabi a někdy jsem přikousl i zmiňovaný zázvor. Jinak dopadly nudle, co jsme si dali s PTB jako předkrm….ty byly chuťově vyvážené. Celé jsem to korunoval moučníkem, jehož názvu jsem moc nerozuměl…ale ve finále to byla jemná mléčná čokoláda s kandovaným ovocem. Docela zajímavé a netradiční.
Samurai je jinak příjemná restaurace s pěkným prostředím a fajn obsluhou. Problém je, že jsem chytli jinou směnu, takže nás měl na starost zcela lhostejný a unuděný číšník, který celý dojem a zážitek zkazil. Tradiční japonská polévka připomínala naředěnou sojovou omáčku s obřími kusy zeleniny a zcela nekuřecího špeku, pročež jsem se ihned přesunul k ninja setu, který obsahoval jak 6x maki sushi (tuňák, okurka), tak potom 5x nigiri (kreveta, losos, tuňák, mořský vlk a ještě něco), plus wasabi a zázvor. Finále v podobě tiramisu sypaného pistáciovými ořechy a mírným dochucením krému zeleným čajem celkem ušel.
Podnik je to fajn. Pokud jste milovníky japonské kuchyně, klidně si přihoďte půl hvězdičky. Pokud se usadíte v kójí, přidejte celou hvězdičku.
Jsem rád za Karlův výběr podniku a ještě radši za oběd s Karlem, ať už by byl kdekoliv.
A taky jsem rád za úhradu účtu režisérem :-D (dočasnou samozřejmě. Zítra s H2 zašleme KFLmu první splátku)
